První úvahy o zavedení elektrické veřejné dopravy se datují v roce 1918. V následujících letech byly zvažovány dvě varianty rozvoje tramvajové sítě. První varianta počítala s prodloužením tramvajových kolejí podél nádraží a tehdejší cihelny přibližně k místům dnešní základny SDH Bedřichov. Odsud již po komunikaci až k bedřichovskému Rybníčku. Druhá varianta počítala se vznikem vratné smyčky před vlakovým nádražím a vedením tramvajových kolejí dnešními ulicemi Kollárova, Sokolovská a Pávovská opět do lokality Rybníček. Záměr se i přes existenci předběžného stavebního povolení nikdy nepodařilo uskutečnit. Plány zhatily nejprve poměry nově vzniklé První republiky, poté hospodářská krize a nakonec vznik protektorátu. Přestože se během protektorátu městská doprava směrem na Bedřichov rozvijí (jedná se o vůbec první rozšíření sítě), rozvoj je uskutečněn ve formě pořízení prvního autobusu (Škoda 706 GND z roku 1942).

Další projektový záměr byl zpracován v 50. letech. Počítal již s dvoustopou trolejbusovou tratí. Ta se měla odpojovat od sítě v dnešní zastávce Chlumova a vést dnešní Chlumovou ulicí (tehdy ulicí Pražskou), komunikací podél sila do původního (dnes neexistujícího) železničního podjezdu poblíž městského nádraží, přes lokalitu Labuť (dnešní zastávka Kaufland) pokračovat Sokolovskou a Pávovskou ulicí až do tehdy samostatné obce Nový Pávov, s nácestnou smyčkou přibližně v místech smyčky Domácí potřeby. Mezi ní a Starým Pávovem měla trať úrovňově křížit železniční trať do Havlíčkova Brodu. Přednost ve výstavbě ovšem tehdy dostaly čistě městské tratě.

Další projekt spatřuje světlo světa v roce 1983. Počítal s výstavbou v návaznosti na dokončení trolejbusové trati k Motorpalu, v rámci které již proběhly drobné přípravné práce. Došlo také k výstavbě „přestupního terminálu“ v lokalitě Domácí potřeby, kde měla být trolejbusová trať ukončena smyčkou a cestující měli dále pokračovat autobusovými linkami odsud vycházejícími. Vedení trati se až ke smyčce Domácí potřeby nelišilo od dnešní podoby (počítáno bylo s lehce odlišným způsobem pojíždění smyčky), projekt však počítal s použitím kompenzovaného vedení a ochranou sítí proti dotyku sběrače s vedením VN.

Dokončení tratě na Motorpal se však kvůli rekonstrukci Humpolecké ulice protáhlo až do roku 1988. V roce 1990 byl tak původní projekt přepracován. Projekt značně zjednodušoval technologii zavěšení troleje (nepočítal s využitím kompenzovaného vedení) a počítal s mírně odlišnou trasou (obsluha smyčky Domácí potřeby v dnešní podobě, v zastávce Královský vršek trolej neměla být vedena do zastávkových bypassů. Projekt se ovšem z důvodu ekonomických poměrů po roce 1989 nepodařilo zrealizovat.

Úvahy o aktuálním zavedení trolejbusové dopravy na Bedřichov vyvstávají v roce 2017, kdy se po letech odkladů podařilo zprovoznit trolejbusovou trať na Vrchlického ulici. Po prověření možnosti čerpání dotačních titulů z programu OPD byl v roce 2019 zpracován aktuální projekt, počítající s výstavbou trolejového vedení až do dnešní smyčky Bosch Diesel, s nácestnou smyčkou Domácí Potřeby. Elektrizaci dopravy v lokalitě Bedřichov navíc ještě podtrhuje obsluha lokalit Pávov a Antonínův důl parciálními trolejbusy. Veřejná zakázka byla vypsána v březnu 2021 a lhůta pro podání byla prodloužena do konce dubna v témže roce. O zakázku se ucházely společnosti Elektroline a Sdružení Jihlava sever, jehož součástí byly společnosti EUROVIA CS a ELZA - Elektromontážny závod Bratislava. V červnu 2021 rada města schválila uzavření smlouvy se společností Elektroline a.s., jež nabídla výhodnější nabídku. Smlouva byla ovšem fyzicky podepsána až začátkem října téhož roku.

Z výše uvedeného textu vyplývá, že o elektrické dopravě do místní části Bedřichov sní jihlavané již přes sto let. Za tu dobu kdysi samostatná obec Bedřichov nabrala zcela odlišný ráz (sídlištní celky a průmyslová zóna). Odlišný pohled ovšem nastal i ve společnosti. Dnešní motivace elektrifikovat dopravu na Bedřichov je jistě odlišná, než jakou měli naši předci za první republiky.